Seděla
s rukama v klíně,
vrásčitá –
to čas si dělal poznámky
na její tváři
rukách
i srdci.
Snila minulo
sčítala chyby
debatujíc se svým stínem
o lásce i nenávisti,
prohrách a zklamání.
Ozvěna jí vracela
daleko bolestněji vlastní slzy
a ona –
už dávno „zbytečná“
vítala kmotřičku smrt