Jsem romantická duše, což je asi většině lidí jasné. Zároveň jsem realista, takže když jsem slyšela o magii, ať už bílé nebo černé, jen jsem se chápavě usmívala a myslela si své. Ale „osud“ už takový je, to jsem se mohla přesvědčit i u závislosti na alkoholu, když jsem nesnášela svého tátu za to, že pije a ani kvůli nám nemůže přestat. I tam jsem měla možnost vlastní hořké zkušenosti. V pubertě mě samozřejmě lákala bílá magie. Uvařit nápoj lásky klukovi, který se mi líbil, se mi nezdálo jako nejhorší nápad. Naštěstí jsem nikdy nenašla ty správné přísady a tak zůstalo jen u přání. Mnohem později jsem měla pochopit, že nejde vůbec o hru, ale naopak se podobné věci mohou lehce obrátit proti vám.

Mám přítele. Už tak dlouho, že vedle mě stačil zešedivět a to spolu ani nebydlíme. A jak už to tak chodí, nebyla jsem jeho první a pravděpodobně ani nejsem jeho poslední. Kdo ví? Bohužel blázni se většinou na první pohled nepoznají. Teď nemluvím o příteli, ale o jedné z jeho bývalých lásek. Nevím, jestli do něho byla tak zamilovaná, nebo jen nesnesla to, že ji pustil k vodě on. V každém případě si usmyslela, že pokud nebude mít mě, tak se k ní pokorně vrátí. Považovala mě za příčinu všeho zla. Nejsem žárlivá, náš vztah je o svobodě, takže jsem zůstala v klidu. Ovšem jen do chvíle, než se mi začaly dít neobvyklé věci. Na začátku byly jen podivné opakující se sny, kdy mě navštěvovala velmi protivná stařena. Pak jsem ale zjistila, že není vůbec jednoduché za přítelem dojet. Nebydlíme totiž spolu a vidíme se tak jednou týdně. Před odjezdem se mi začaly dít takové věci, jako že jsem někde uklouzla, zakopla, postihly mě střevní potíže, nebo mě něco či někdo zdržel a já jezdila i s několikahodinovým zpožděním. Leckdy se mi porouchalo auto a nedojela jsem ten den vůbec. Stalo se mi i to, že jsem cestou zabloudila na místě, které víceméně znám a já najednou vjela do slepé uličky, kde jsem málem ve tmě přehlídla obrovský výkop.

Nejhorší ale mělo teprve přijít. Tu noc se mi zase opakoval onen sen. Ráno jsem zakopla o kocoura a způsobila si drobné zranění. Čekala mě ten den schůzka s mojí zaměstnavatelkou a pak víkend s přítelem. Měla jsem necelý měsíc koupené auto, starší, ale velmi pěkné, a byla jsem naprosto unešená. Musela jsem na dálnici prudce zabrzdit, takže mi vypadlo špatně přimontované rádio a upadla navigace, navíc jsem nutně potřebovala na velkou a zdálo se, že na jakékoli parkoviště již nemám šanci dojet. Zajela jsem tedy do odstavného pruhu a vybrala si místo vedle hlásiče poruch, které mi připadalo bezpečné, samozřejmě jsem zapnula výstražná světla. Ve chvíli, kdy jsem se chystala vylézt z auta, jsem ucítila obrovský náraz a zhroutil se mi svět. Viděla jsem, jak se na mě sype sklo a zůstala jsem neschopná pohybu. Zpátky do reality mě vrátili až nějací lidé, kteří se mě snažili pomoci a zjišťovali, co se mi stalo. Naštěstí kromě šoku, modřiny a auta na odpis jsem byla v pořádku. Vrazil do mě řidič kamionu a já dlouho nechápala, jak mě na tom rovném úseku dálnice mohl přehlédnout. Od jisté smrti mě dělily asi 2cm a pár vteřin. Paradoxně hned po nárazu se má střeva přestala ozývat.

Věřím, že nic se neděje náhodou, takže jsem hned potom, kdy jsem se dostala z nejhoršího šoku, což bylo ve skutečnosti několik dní, začala pátrat po příčině. Proč jsem měla zemřít? Co jsem udělala špatně, že mě dostihla taková karma, ale i proč jsem přežila? Pomocí kartářky jsem pak odkryla celou záhadu. Ona dáma se spojila se ženou provozující černou magii a objednala si moji smrt. Naštěstí stařena věděla, co by sama sobě způsobila. Tak zapříčinila alespoň tu hroznou nehodu. To ona se mi objevovala ve snech, ale to jsem bohužel nevěděla. Kartářka mi řekla, že pokud by tuto magii ovládala přítelova bývalka, nepřežila bych.

On mi pak na ochranu daroval Hanumánovu kavaču, ochranný amulet s modlitbou. Od té doby se ještě pár drobných překážek objevilo, dokonce jsem kavaču jednou i na pár hodin ztratila, když se mi přetrhl řetízek, ale zhruba po roce se vše uklidnilo úplně.

Závěrem snad jen dodám, že by ona dáma neměla stejně šanci. Člověk nemůže druhého člověka vlastnit jenom proto, že sám chce. A všechno, co vyšleme, se nám vrátí, nejen zlo, ale i dobro. Takže se na ni vlastně ani nezlobím. Sama si zvolila svoji karmu. Vím, zní to jako strašidelná pohádka a ani já bych něčemu podobnému nevěřila, kdybych to nezažila na vlastní kůži. Ale i tak raději preventivně poslouchám mantry (Lalitá sahasranáma´).