Příteli, děkuji moc za komentář. Ani já nemám originál a tak jsem vložila povídku tak jak byla. Přiznávám dobrovolně, že bych si nedovolila zasahovat do textu jiného autora. Ale slibuji, že najdu originál a případně opravím podle něj. V opačném případě poprosím o shovívavost. Ač text vypadá skoro dnešní je starý alespoň sto let. Ale to podle reakce nejspíš víte.

Najde se tam pár chyb, které mohly vzniknout přepisem (nemám k dispozici originál).

– „A přece byli tu jen tři.“ má být „byly“ (matka, dcera, panenka, vše ž. rod, otec je zmíněn až v dalším odstavci)
– dvakrát se tam objevuje „sní“ místo „s ní“
– „bylí“ má být „bylo jí“
– „cestě,“ má být „cestě.“

Edda je jméno jednoho z islandských eposů (autorův oblíbený?)

Podle 1. odstavce bylo do okna vidět z ulice, ale dále je řečeno „sejít dvakráte po ponurých schodech“ (tj. 2. patro) a pak „Dole se jen hemžilo lidmi“, což naznačuje ještě vyšší patro; to by ovšem bylo panenku těžko vidět.

Čeština je sice archaická (hlavně slovosled), ale ne tolik, aby mu nebylo rozumět.

Tento stoletý text je dnes bohužel mnohem aktuálnější než dříve. A co je jeho poselstvím? To, jak moc jsou děti citlivé a vnímavé a jak moc potřebují harmonii, pozornost a lásku. Mějme to na paměti.